Copyright

Rozmohl se nám tady takový nešvar... Nacházíme naše texty na webech konkurence. 1 ku 1 zkopírované v úvodnících, blozích i produktových popisech. Na webech soukromníků i s.r.óček, i na těch instagramech. Ne, nebudem je jmenovat, kam by to asi vedlo. 

Naše - Viktorčiny - moje - Aniččiny texty zkopírované tak nestoudně, že k "odhalení" není třeba žádná velká analýza - formulace jsou prostě totožné nebo s vyměněnými slovíčky, které pak ale tak úplně nepatří do svých vět. 

Je to lichotivé a k na*rání zároveň, neboť my si s těmi texty daly práci. Jsme tedy rády, že se líbí natolik, že je jiný použil, z druhé strany je to krádež. 

Když jsme to objevily poprvé, řešily jsme o interně několik týdnů, hlavní byly emoce. Pocit okradení. Zjistily jsme nakonec, po hledání a čtení norem, paragrafů různých zákonů a jejich výkladů, po poradě s právníkem i s vedením firmy, která projekt zaštiťovala, že nelze dělat nic. 

Viktorku provozujeme už roky a zvykly jsme si, že se to děje. Za ten čas se zrodila alespoň desítka obchodů s podobným sortimentem, většina z nich už dneska neexistuje. Ano, naše texty se líbily i jim. Srovnaly jsme se s tím, že text online nejde bránit. Ale nakonec nevadí. Není to totiž o obšlehnutym textu. Je to o každodenní práci. O dobrejch nápadech, o schopnosti je zrealizovat. O překonávání těch dnů, kdy prostě nikdo neobjedná. A o schopnosti napsat si text další, hezčí, trefnější :).